Občas, když máme u nás s přáteli večírek, pokouším se jim ukázat své amatérské video-snímky. Třeba
jak manželka hází našemu psovi klacík nebo jak naše dcera dobře hraje na housle… Jsou to sice snímky
krátké – jenom tak hodinu, maximálně hodinu a půl, ale hosté spíš čumí na displej videopřehrávače
s hodinkami než na televizní obrazovku, nebo už se chystají domů. Znáte to? Ale ptám se proč? Proč?
Proč?
Já když začínám točit nějaký film, nikdy
ani nepopřemýšlím o scénáři, natož
abych si aspoň vytvořil nějaký primitivný
námět. Prostě kropím kamerou vše, co se
mně líbí. Nevadí mi, že snímek nemá
žádný smysl. Je to vůbec nutné?
Komentář se potom snažím namluvit
záhrobním hlasem, ze kterého
naskakuje divákům husí kůže nebo
začínají být nervózní, nebo dokonce
některým se při sledování mého díla,
chce spinkat.
Při natáčení nikdy nepoužívám stativ ani
žádnou oporu. I když se obrazovka
třese, tak to mě nevadí, vždyť na plátně
je náš mazlíček. Jak to ale, že se film
naším hostům nelíbí? Při filmování se
také vůbec nestarám o pozadí. Vůbec
mi nevadí, jsou-li pozadí bedny
s odpadky nebo sprosté slovíčko na
špinavé zdi místo rozkvetlého jarního
stromu. Přece jsem měl manželku
posunut kousek od toho dál, ale jsem na
to příliš líný.
A manželka je také líná. Místo, aby si
oblékla nějaký hezký oblek, tak klidně
pózuje v roztrhaném a špinavém
županu. Sice po projekci mi vynadá, že
jsem ji natočil neupravenou, ale na to
jsem si už zvykl.
A co diváci, moji hosté? Přece ti jsou
cizí. Sotva se na můj film i na manželku
ještě jednou podívají…Mimochodem,
mám drahou kameru a profesionální
střihový program! Tak proč bych
nepoužíval bez rozdílu všechny funkce,
které střihový program nabízí?
Na kameře se mně nejvíc líbí, že má
výborný zoom. Nájezdy a odjezdy
používám velmi často a nebo přechod
„fade in or out“ (stmívání?), když
stříhám. Po pravdě řečeno, točí se mi
z toho někdy hlava a kvůli tomuto
přechodu mrkám jako blinkr od auta.
Co Vy na to?
Mimochodem, občas mě napadne
otázka: Zaujal diváka můj příběh? Ale
na konci snímku jsme už většinou sami
doma. Všichni hosté už odejdou před
koncem mého promítání a tak nikdy
žádnou odpověď na moji otázku
nedostanu.
Aspoň máme s manželkou recept na to,
jak brzy vypakovat návštěvu. Když jsme
už z návštěvníků unaveni, stačí dát
jakýkoliv můj snímek do přehrávače……
No a na závěr! Nikdy nečtu speciální
literaturu o kompozici nebo o technice
natáčení. Proč bych tím ztrácel čas?
Raději si dám do kamery
devadesátiminutovku a běhám
s kamerou za psem. Na zhubnutí je to
velmi příjemné a své DVD pak klidně
odešlu na nějakou soutěž. Ze soutěže
snad kvůli mému dílu diváci neutečou.
Vždyť by neviděli další filmy. No a
porota, ta utéct nemůže vůbec. Ta musí
koukat na všechno. A co když se jednou
najde nějaký porotce, kterému se můj
film zalíbí, a objeví v mém filmu umění?
Igor Goryunov, člen ČKK
