Klub Ars cinema Berlin e. V. má od roku 1974 úzké, dá se říci velmi přátelské, vztahy
s dnešním Video-film studiem Ústí nad Labem. Že se proto zajímáme i o dění ve
spřáteleném klubu a historii jeho země, není myslím tak nezvyklé. Film vznikl asi právě
z těchto důvodů.
Od Wolfganga Beckera, taktéž člena
Ars cinema Berlin e. V., jsem se
dozvěděl, že 31. července 2005 se
bude na Benešově mostě v Ústí nad
Labem konat akce k událostem, které
se tu odehrály ve stejný den v roce
1945.
Tehdejší primátor města Petr
Gandalovič odhalil v den 60. výročí
v 16.30 hod. za přítomnosti náměstka
ministra zahraničí Vladimíra Müllera,
jakož i zástupců z Evropské unie, USA
a Ruska pamětní desku k těmto
událostem. Město tím poprvé oficiálně
připomnělo oběti masakru německého
obyvatelstva, který propukl po výbuchu
muničního skladu v Krásném
Březně 31. července 1945 v 16.30
hodin.
Dva členové našeho klubu se rozjeli
s kamerami do Ústí nad Labem,
zúčastnili se i členové ústeckého Videofilm
studia. Čtyřmi kamerami jsme
natočili asi 180 minut materiálu,
přičemž zatím nebylo vůbec jasné, jaká
bude koncepce filmu.
Po dlouhotrvajících diskusích se Martin
Blankenburg a autor těchto řádků
shodli na tom, že je nejprve potřeba
shromáždit všechna dostupná fakta o
zmíněných událostech.
Kde začít? Jak to, že v českých
pohraničních oblastech žilo tolik
Němců? A kde se vzala ta nenávist
vůči nim? A jak to zobrazit? Musíme
se tedy ve filmu dotknout i části
historie od založení Československé
republiky do roku 1945 a osvětlit,
proč tyto oblasti byly obývány
převážně Němci (nebo Rakušany?).
Měli jsme velké štěstí, že archivář
města Ústí nad Labem pan dr.
Vladimír Kaiser nám vyšel ochotně
vstříc a poskytl obsáhlé informace
k tématu. Chtěl bych mu za to zde
ještě jednou srdečně poděkovat.
Ústřední pasáží filmu se tak stalo
obsáhlé interview s panem dr.
Kaiserem. Zobrazit jsme pak chtěli i
některé popisované události, jako bití
a topení lidí. Tyto sekvence jsou hrané
a dotáčené v Berlíně.
Pana Kaisera jsme také požádali o
zprostředkování rozhovoru
s primátorem města Ústí nad Labem
panem Mgr. Petrem Gandalovičem,
protože rozhodnutí odhalit pamětní
desku k událostem, o kterých se 60 let
nemluvilo, nám nepřipadalo tak úplně
samozřejmé. Rozhovor nám byl
poskytnut a důvody velmi
srozumitelně objasněny. Při několika
dalších návštěvách města byly
natočeny doplňující záběry.
24. 2. 2007 byla u příležitosti 40.
Střekovské kamery, severočeské
soutěžní přehlídky s mezinárodní
účastí, „zahraniční premiéra“ filmu,
tedy ve městě, kde se jeho děj
odehrává. Jak budou diváci na film
reagovat? Bude naše zobrazení
událostí přijato?
Obdrželi jsme 2. cenu a o jeden hlas
nám unikla i cena diváka. Pro nás
jako tvůrce je to důkaz o tom, že
způsob zpracování tématu byl zvolen
dobře. Nechtěli jsme ve filmu nikoho
obvinit ani očistit, ale varovat před
intolerancí a extremismem.
Na tomto místě bych chtěl také
vyslovit velký dík za spolupráci při
realizaci filmu pánům Jiřímu Petrů a
členům Video-film studia Ústí nad
Labem Ivo Renotiérovi, Emilu
Němečkovi a obzvláště Wolfgangu
Beckerovi.
Rainer Hässelbarth
překlad : Wolfgang BECKER
