Od roku 1990 se zúčastňuji pravidelně
mezinárodních filmových soutěží a festivalů v
Čechách. Častým tématem rozhovorů s mými
českými kolegy bývá otázka jednotného
Svazu filmových amatérů u nás v Německu.
Čas a nutnost ukázaly, že ani v Čechách se
neprofesionální film neobejde bez celostátní
organizace a tak se u vás pomalu ale jistě
sdružují nejenom filmové kluby ale i
jednotlivci v ČSFV, v ČASu, VČVSFV, v
MOKAFu a následně pod Českým výborem
UNICA. Já osobně posuzuji tento vývoj
neprofesionálního filmu v Čechách jako nový
začátek kulturní spolupráce v Evropě.
V březnovém čísle VIDEOhobby popisuje Radek Štipl
organizaci německých filmařů. Tento popis není zcela
správný, a proto se jej pokusím upřesnit. Faktem
skutečně zůstává, že téměř všichni neprofesionální
filmaři jsou buď členy filmových klubů, které jsou členy
BDFA (Německý svaz filmových a videových autorů) a
nebo jsou jako jednotlivci samostatnými členy Svazu
bez klubové příslušnosti. Tyto samostatné členy
zastupuje v zemském předsednictvu Svazu referent,
který je volen na dva roky. Tito samostatní členové mají
ale též statut klubu. Každý filmový klub si sám určuje
výši měsíčních příspěvků a jednotně schválený
příspěvek za každého člena odvádí ústřednímu svazu
(BDFA). Jednotliví členové, kteří nejsou členy v klubu
BDFA, platí pochopitelně o hodně vyšší roční příspěvky
přímo Svazu. Pouze členové BDFA se mohou
zúčastňovat klubových, oblastních, zemských a
celostátních soutěží. Pouze touto kvalifikační cestou
mají filmoví autoři jedinou možnost být delegováni -
tedy jejich filmy - na celosvětovou soutěž UNICA. Člen
BDFA neplatí za účast na těchto festivalech žádné
startovné.
Jediná možnost pro neprofesionálního filmaře jak
promítat svoje filmy před veřejností je pochopitelně
účast na filmových soutěžích a nebo festivalech. V
Německu je jen několik málo festivalů, kterých se
mohou zúčastňovat též neorganizovaní filmaři - je jich
podstatně méně než v České republice. Že každá
organizace festivalu stojí pořadatele nejenom stovky
hodin práce, ale také mnoho peněz, je pochopitelné.
Zde nám pomáhají nejenom sponzoři, ale také
celostátní Svaz (BDFA), který je z části dotován
nejenom členskými příspěvky, ale i finanční podporou
kulturních organizací a ministerstva. Proto mám za to,
že by se všichni čeští filmaři měli konečně sdružit v
jednotnou organizaci, aby tak účinně podporovali svůj
neprofesionální film - pouze v jednotě je síla.
Oskar Siebert, Regensburg, SRN
